Kraniosakrální terapie

Když jsem se s touto technikou seznámila, byla to láska na první pohled. Její hloubka a pravdivost mi vstoupily hluboko do srdce. Na kurzu Kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace u Viktorie Skácelové jsem se naučila vnímat a cítit kraniosakrální tep. To mě přivedlo k dalšímu studiu v této oblasti. Kraniosakrální terapii přivedl na svět osteopat Dr. William Sutherland, který zjistil, že lebeční kosti jsou pohyblivé a že rytmický pohyb je vlastností všech tělesných tkání a tekutin. Dokud je rytmus pravidelný a nic mu nebrání, jsme zdraví. Tento rytmus nazval Dech života. Tento průkopník má mnoho pokračovatelů, kteří metodu rozvíjejí. Jedním z nich je Franklyn Sills, který má k této terapii biodynamický přístup. Vychází z jednoduchého a hloubkového pozorování způsobů, jakým léčí příroda. Hovoří o základní matrici, která je přítomná v každém organismu od doby našeho raného embryonálního vývoje. Po celý život udržuje rovnováhu naší formy a funkce. Terapie se nezaměřuje na nemoci a potíže ale na podporu základní matrice zdraví, která je v každém z nás obsažena a při vhodných podmínkách dokáže vyrovnat všechny výkyvy. Po terapii se často lidé cítí plni energie, odpočinutí, ustupují fyzické i psychické problémy, často se zmírňují i degenerativní změny a hojí staré rány. Při ošetření leží člověk většinou na lehátku v pohodlném oblečení (nejlépe bez pásků, podprsenek s kosticemi,…), přikrytý dekou. Ošetřující přikládá jemně své ruce na hlavu, pánev a další místa a přitom naslouchá a následuje kraniosakrální tep a potřeby ošetřovaného člověka.
Kaniosakrální terapie