Jen pár oka-mžiků a máme tady další úterý a s ním i novou pohybovou inspiraci:
Je nutné cvičit?
Tělo je stvořeno pro pohyb. Stejně tak jako auto bylo vyrobeno pro to, aby jezdilo. Pokud tělu dopřejeme pravidelný všestranný přiměřený pohyb, bude nám odměnou dobrá fyzická kondice, zdravá imunita, vyrovnanost a psychická pohoda.
Na jaký pohyb jsme uzpůsobeni?
Stačí se podívat na naši konstrukci a fyziologii a rozhlédnout se po okolní přírodě. Je nám přirozené chodit, běhat, šplhat, viset, natahovat se, ohýbat různými směry, rotovat, natřásat se, poskakovat,…
Říká se, že pokud si člověk přeje být zdravý, měl by se alespoň jednou denně zpotit.
Je velmi snadné toho dosáhnout. Stačí nám kousek prostoru. Můžeme si pustit oblíbenou muziku, zpívat si nebo naslouchat své vnitřní hudbě. Pak už jen stačí podpořit tělo k jakýmkoliv pohybům. Uvolnit se, být přirození a přítomni sami u sebe. Tělo nás povede.
Pro někoho může být náročné vytvořit chvilku soukromí. To pak podle situace můžeme pustit oblíbenou muziku našich dětí, partnera, rodičů… Tím je zabavíme a čas a prostor je náš. Možná nás chvíli budou pozorovat a považovat za blázny. Odvaha, pravdivost a upřímnost jsou velmi ceněné vlastnosti. Pokud si je udržíme za všech okolností, brzy se s námi bude vrtět celá rodina.
Kdo k tomu potřebuje ještě uzrát, ten nám rád půjde z cesty. Naše spontánnost může v ostatních probouzet vnitřní hlas a touhu otevřít se této přirozenosti žití a pohybu. To někdy vytváří vnitřní boje. Protivníkem se stává malé sebevědomí a sebe hodnota. Programy a vzorce z minulosti se hlásí ke slovu:
,,Vypadáš trapně!“ ,, Co si o sobě myslíš?!“ ,,To se nedělá!“ …
Určitě všichni známe tuto vrstvu našeho vědomí. Mnohokrát jsme jí procházeli, když jsme hledali cestu k pravdivosti, přirozenosti a spontánnosti. Občas na nás ještě odněkud vyskočí. Je však již známá, poznaná a z velké míry pochopená. Tím ztrácí svoji jedinečnost a sílu. Můžeme ji zaznamenat, pozdravit a jít dál.
A je tedy nutné cvičit?
Je to možné🙂 Pokud nás to baví a dělá nám to dobře. Pokud máme málo všestranného přirozeného pohybu. Pokud máme chuť učit se nové věci a inspirovat se od ostatních.
Cvičení může být radost a potěšení.
Jestli se do cvičení nutíme a při lekci koukáme na hodinky, kdy už to budeme mít za sebou – to pak je lépe hledat jiné cesty ke zdravému pohybu.
Tlak vytváří protitlak.
A jsme kde jsme byli. Zkusme to tedy jinou cestou.
Inspirace pro lenochy, odpůrce pohybu nebo pohybově omezené lidi:
Na klidném místě v příjemné poloze se zavřenýma očima navažte kontakt se svým tělem. Vnímejte svůj dech, tep srdce, celou svoji tělesnost a vše co se tam dá zachytit. Uvědomte si jaký pohyb by vás potěšil. (Běžet v lese jako laň, balancovat na provaze vysoko nad zemí, tančit jako lesní víla…)
Představujte si, že ten pohyb děláte. Vybavujte si to do podrobností. U toho vnímejte své tělo jak reaguje, co cítíte. Stále přepínejte mezi představou pohybu a vnímání těla. Nebo to zkuste propojit a vnímat představu i své tělo zároveň. Užijte si tento výlet!
Je to takové demo🙂 Jako když na počítači odvážně bojujeme s draky. Je tam však jeden rozdíl. Jsme stále v kontaktu se svým tělem a vysíláme k němu důležité informace.
Můžeš! Umíš! Dokážeš! Je to snadné! Je to příjemné! Je to zábava!…
Zda to má na naše tělo pozitivní vliv můžeme zjistit podle spontánního pohybu.
Když s ním začínáme, můžeme mít pocit, že naše tělo je tuhé, bez chuti se nějak hýbat. Můžeme vnímat různá omezení až odpor se takto projevovat.
Pak je na místě tyto signály respektovat a přejít na demo. Jako když nám chybí přirozený talent
na řízení auta a v autoškole nás prvně posadí za volant. My jsme úplně zmatení co dělat dřív a jak. Auto zoufale volá o pomoc a čeká na vysvobození z našich experimentů. Pak je pro nás trenažér ideálním řešením. Nejdříve se naučíme točit volantem tak, abychom se udrželi na silnici, pak si přidáme řazení a postupně zapojíme i nohy. Tělo a mozek se domluví. Další pokus v autě bývá podstatně veselejší.
Je dobré si uvědomit, že pokud nám to na trenažéru jde už samo, je čas postoupit o krok dál. Trenažér si můžeme ponechat na odpočinek, či doplnění odvahy k dalším pokusům ve fyzické realitě.
Můžeme začít velmi zvolna. Když máme touhu umět číst, začínáme písmenky.
V lese můžeme popoběhnout pár kroků a u toho vnímat signály svého těla. Lano si můžeme upevnit půl metru nad zem a dát si k němu pomocné lano na přidržení. Tančit můžeme i doma. Všímáme si každého doteku chodidla se zemí.
Naše tělo vnímá přirozený rytmus života. Čím více se k tomuto rytmu přibližujeme, tím lépe se nám daří.
Přeji nám na této dobrodružné cestě hodně odvahy a tvořivosti🙂🤍
PS: Pokud jste milovníci cvičení podle vzorů a pravidel, tak příští úterý se můžete těšit na pár konkrétních cviků🙂
A ještě něco pro účastníky lekcí Vědomé relaxace: