Cesta k dospělosti

Milí rodiče,

děkuji vám za zkoušku, kterou jste pro nás nachystali. Nejdříve jsem byla překvapená, pak jsem to vnímala jako velký dar, poté jsem vám začala nedůvěřovat a nyní vidím, jak moudré rozhodnutí jste učinili.

Ze dne na den jste mi zakázali pracovat. V mém životě to spustilo mnoho změn. Rozhodnout se jak přerušit či ukončit rozjeté projetky. Zůstat ze dne na den bez pravidelných příjmů. Najít způsob jak bez příjmů plnit své závazky a fungovat ve světě, který je závislí na penězích.

S pomocí blízkých se mi to podařilo. A oznámila jsem vám, že vaše rozhodnutí respektuji a práci přerušuji do doby, než mi to znovu povolíte.

Vstoupila jsem do druhé fáze – VDĚČNOST. Mám ČAS. Mohu si udělat pořádek v sobě i kolem sebe, dodělat a utřídit staré věci, vytvořit si v životě více prostoru. DĚKUJI za toto vynucené zastavení. Již příliš dlouho jsem se hnala zběsilým tempem vpřed. Teď se mohu v klidu volně nadechnou, vnímat, cítit, vidět,… DĚKUJI.

Usadil se ve mně KLID a MÍR. Mohu spát dle svých potřeb, řídit se svými přirozenými biorytmy a užívat si PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK.

Pozoruji vaše další rozhodnutí a sliby, které často měníte. Mám jeden problém. Ve světě, kde žiji mi chybí pravidelný příjem peněz. Tak se občas chytím na udičku některého vašeho slibu. Pak žiji v naději do doby než slib změníte nebo nahradíte jiným. Jsem jak malá holčička, která hladová čeká u stolu až jí maminka přinese talíř pod nos. Chvíli mi to trvá než mi to dojde. Ó, jak rafinované.

Skoro jsem zapomněla vnímat přírodu! A to ji tak miluji. Pozoruji ptačí hnízdo, kde sedí samička na vajíčkách. Sameček ji krmí, aby měla pohodlí na svoji důležitou činnost. A už se to klube! Nyní oba rodiče lítají od rána do večera. Hnízdo – larva…hnízdo – žížala… To je fofr! To je energie!

Opeřenci jsou už velcí. Mávají křídly a zkoušejí své síly. Pozorují rodiče, jak krouží vysoko v oblacích. Ale bezpečí je bezpečí. Hnízdo je hnízdo. A rodiče stále létají. Hnízdo – larva… hnízdo – žížala…. To je život. Něco možná chybí, ale dobrý. S plným břichem se dobře odpočívá a dívá na svět.

Jednoho dne nastává ZMĚNA. Rodiče sedí kousek od hnízda na větvi a pozorují omladinu. Občas odletí a zase se vrací zpět. Mladí v hnízdě čekají na jejich přílet s otevřenými zobáčky a nadějí. Oni však usednou kousek od hnízda a jen v klidu pozorují. Co to je za hru?

S prázdným bříškem už to hnízdo tak pohodlné není. Co se asi děje v jejich malých hlavičkách? A je tu první odvážlivec – letí! Postupně ho následují ostatní.

Jak jsem na to mohla zapomenout? A jak jsem si mohla nevšimnout, že čas už nastal?

Už delší čas jsem to cítila a mávala křídly, abych byla připravená. Učila jsem se udržovat rovnováhu mezi příjmem a výdejem. Pochopila jsem proč je důležité žít bez dluhů. Učila jsem se být pravdivá ke všem a především sama k sobě. Učila jsem se vítat změny a pružně na ně reagovat. Učila jsem se….

A teď se mi to hodí. Vidím, že je to vše velmi důležitá hra, která respektuje vývoj. Zavírám zobáček a odvážně a silně mávnu křídly.

LETÍM!