Byla jednou jedna velmi krásná silná a moudrá žena. Žila se svojí malou dcerkou v roubené chaloupce na kraji lesa. Společně žasly nad krásou přírody a jejími čarovnými proměnami.
Ta žena se jmenovala Luna a lidé za ní přicházeli, když měli nějaké trápení nebo nemoc. Luna také někdy chodila do města přivítat na svět nového človíčka. Její dcerka Laura ji vždy doprovázela a s obdivem pozorovala svoji matku při práci.
Luna znala sílu a moc vody, ohně, země i vzduchu. A když bylo třeba, dokázala je přivolat na pomoc. Také uměla namíchat byliny tak, aby slabé tělo posílily a zarmoucenou mysl povzbudily.
Ve městě žil mocný a bohatý muž, který se jmenoval Herold. Všichni se ho báli a proto poslouchali jeho příkazy. Vysoké postavení ve městě získal tím, že jako jediný ovládal několik jazyků a uměl také dobře číst a psát. Jako kupec prošel mnohé kraje a lecčemu se naučil.
Heroldovi se zalíbila krásná Luna a chtěl ji pojmout za svou manželku. Ona v něm však neviděla muže dobrého a jeho nabídky odmítala. To Herolda rozlobilo. Nebyl zvyklý, že mu někdo odporuje a rozhodl se, že Lunu získá lstí. Začal o Luně rozsévat pomluvy, které se mezi lidmi rychle šířily. Brzy se začalo povídat, že Luna může člověka uhranout nebo dokonce zabít svým pohledem a kdo ví jaká kouzla zná a jaké lektvary ve své chaloupce vaří. Přesto, že nebyl nikdo, kdo by něco špatného při setkání s Lunou zažil, stačilo to k tomu aby byla Luna zavřena do městského žaláře. To bylo přesně to, co Herold potřeboval. Vzal malou Lauru k sobě a starostlivě o ni pečoval, až si získal její důvěru a přízeň. Jeho postavení ve městě mu umožnilo aby docházel za Lunou do vězení a vyprávěl jí o dcerce, kterou nadevše milovala. Nabízel jí, že pokud by se stala jeho ženou, mohl by pro ni zajistit milost a ona by zase mohla žít společně se svojí dcerkou. Utrpení a touha po milovaném dítěti nakonec způsobily, že Luna souhlasila. Plán se vydaři a Herold získal co chtěl. Luna se stala jeho ženou a společně s Laurou zůstaly v Heroldově domě ve městě. Chaloupku jim zlí lidé podpálili a tak stejně neměly jinou volbu.
Protože však Luna nebyla šťastná, začala její ženská krása uvadat. Avšak její neprojevená potlačená síla vřela jako sopka před výbuchem. Herold se jí začal bát. A když potkal mladší a krásnější ženu, hledal způsob jak se Luny zbavit. Jako obchodník hodně cestoval a mluvil s vlivnými muži jiných měst. Zjistil, že i ostatní muži, kteří získali své ženy silou nebo lstí, se jich začínají bát a cítí se být ohroženi. Vymysleli tedy hru se strachem a semínka strachu začali znovu pomalu různými lstmi šířit mezi prostý lid. Zhmotnili svůj strach, který měli ze svých žen. Začali vyprávět příběhy o zlých čarodejnicích. Když se strach mezi lidmi ujal, začal klíčit a růst, stačilo už jen ukázat prstem na ty ženy, které jsou převlečené nebezpečné čarodejnice.
Někteří lidé, také dělali špatné věci a neměli čisté svědomí. Ti pak byli strachem naplněni natolik, že bezmyšlenkovitě pochytali všechny ženy, které byly označeny za čarodejnice. Věřili, že pokud je zničí, zachrání i sami sebe. Přivázaly tedy tyto ženy, které byly označeny jako zdroj zla na hranici dřeva a podpálili pod nimi oheň. Luna byla jednou z žen, které zastihl tento osud. Vzdala se své síly aby neztratila dceru a nyní se dívala jak Herold její dcerku utišuje a říká jí, že maminku postihlo velké neštěstí – vstoupil do ní ďábel. Tohle je jediná cesta, jak ji mohou zachránit. Laura se cítila jako by jí někdo vyrval srdce z hrudi. To co slyšela, v ničem neodpovídalo tomu, co cítila a znala. Jejjí dětská duše byla natolik zmatená, že nebyla schopná uvažovat. Avšak její zoufalé srdce vyslalo, v poslední chvíli zmaru a sebezničení, upřímný paprsek prosby a naděje. To samé se odehrálo i u Luny ve stejný okamžik. Tyto paprsky se potkaly a poznaly se, protože Pravda je neměnná podstata – a ta pozná samu sebe když se potká jinde. Obě ženy v ten okamžik zůstaly v němém úžasu. Člověk pozná, když se setká s pravdou a pocítí to jako blaženost. Pravda je neměnná podstata -Pravda je materie ze které se tvoří – Pravda je Bůh.
V té chvíli se stal zázrak. Luna se proměnila v Anděla a vymanila se z pout. Svými křídly uhasila oheň. Dcera ještě naposledy zahlédla mámin andělský úsměv, který dobře znala a pocítila známé teplo u srdce. I všechny ostatní ženy, které byly odsouzeny k upálení na hranici se v tu chvíli proměnily v Anděly a společně vzlétly k nebesům. Všichni zkoprněli v němém údivu. A tento okamžik ticha udělal velkou změnu.
Nebylo to vidět hned. Lidé mají rádi známé věci a obávají se toho, čemu nerozumí. Vše se tedy postupně začalo vracet do starých kolejí. Jen někde uvnitř začalo klíčit semínko naděje a pravdy. To způsobilo, že už nebylo tak snadné lhát a ovládat druhé. Bylo třeba stále větší vynalézavosti a vychytralosti pokud se člověk vydal touto cestou. Spojení dvou upřímných paprsků ve chvíli zoufalství způsobilo, že nyní bylo více vidět kdo je kdo. Těm co druhé podváděli a šidili, začaly postupně na hlavě růst rohy a ze zadku jim rašil kravský ocas. Oni si však i s tímto dokázali poradit. Začali hlásat, že nahota je hloupá a nechutná a vymysleli módu kalhot a klobouků aby svá znamení zakryli.
A protože hloupost a strach jsou stále mezi námi, mnozí lidé začali považovat tuto módu za zákon a začali jí věřit více než sami sobě. Tím získali – ti co chtěli lhát a podvádět – čas ke svým intrikám. Ale protože jim rohy i ocas s každým špatným činem rostly, bylo stále těžší, schovat je pod klobouk a do kalhot.
A jak to bylo s Laurou? Tu vychoval její nevlastní otec, který v ní viděl své špatné svědomí a jeho nová mladá žena, která na Lauru žárlila a vybíjela si na ní svůj hněv. Tento zmatek a bolest způsobily, že se Laura znovu ztratila sama sobě, zapomněla na své kořeny i na svoji matku a žila podobně jako ostatní lidé. Jen v noci se jí často zdávaly příběhy o andělech, čertech a dalších tajuplných věcech. Tyto příběhy pak vyprávěla dětem a ony bedlivě naslouchaly, protože i když byly stejně jako Laura ztracené, tak někde uvnitř cítily, že s těmito příběhy se jich dotýká Pravda a znovu je probouzí k plnému vědomí.
Prošlo mnoho let a mnoho generací si vyprávělo příběhy a pohádky, až se střípky Pravdy znovu pospojovaly a pohádky se staly skutečností. A v ten okamžik se Laura znovu setkala se svojí matkou Lunou a pochopila, že se vlastně nikdy nerozešly a byly spolu stále ve spojení. Jen v tom zmatku světa na to na chvíli zapomněly.